Během prázdnin a dovolených jistě mnozí z nás podnikli výlety a poutě na různá místa.
Jít na pouť nebo na výlet? Neměli bychom si tato slova plést, protože je v nich velký rozdíl. Na pouť se vydáváme proto, že očekáváme zázrak proměny našeho života.

Ty nejkrásnější zážitky často neprožijeme na místech, kde to předpokládáme, ale čekají nás na toulkách po malých zastrčených místech, na odbočkách z hlavních cest, které ani nejsou na mapách.

Poutní místo je jako pramen průzračné vody, Přitahuje, vábí, slibuje. Nelze ho  kdekoliv vytvořit, je nutné jít tam, kde vyvěrá a očekává. Poutní místo je prostor kolem duchovního pramene.

Pouť nás má přivést k tomu, abychom opustili vyšlapané cesty a objevili něco nového.

Na pouť přijíždíme prožít zázrak osvobození a osobní proměny. To ovšem nepřichází automaticky, ale jako dar tomu, kdo se Boží lásce otevře.

Pouť je nabídkou pro toho, kdo chce změnit svůj život a celou svou bytostí touží obrátit se k Pánu a vrátit mu místo, které mu náleží-být středem jeho osobního života i života lidské společnosti.

Pouť je dobou, kdy vycházíme ze své zabydlenosti a únavy, abychom se občerstvili a otevřeli Božím darům. On nás chce znovu obdarovat ujištěním, že nás má rád a že nám s láskou poskytne všechny dary potřebné k proměňování našeho srdce i světa, do kterého nás posel.

Otevřme se tedy Kristu a prožijme s ním každou pouť jako s nejlepším přítelem.  S přítelem, se kterým se dělíme o své radosti i starosti. Jen jeho blízkost dá naší pouti plný smysl.