Ve světle Božího pohledu
VE SVĚTLE BOŽÍHO POHLEDU
Někdy naše světlo zhasne, ale je jinou lidskou bytostí znovu rozdmýcháno do plamene. Každý z nás dluží své nejhlubší díky těm, kteří toto světlo znovu zažehli (Alebrt Sehwiezer)
I já se dívam na Tebe, Pane, a že Tě vidím očima své víry, není nic jiného, než že Ty vidíš mne…
Všechno, co jsem vkládal do Tvého pohledu… Ty všechno vidíš a víš. Ty víš, co dělám a nač tu jsem, jak se raduji a trpím, co se mi podařilo a co jsem pokazil, co mám a co už jsem poztrácel…
Žiji jen do té míry, Pane, doku se na mne díváš. Kdybys odvrátil svůj pohled ode mne, už by mě nebylo. Ale vím, Pane, že Tvůj pohled není nic jiného než Tvá láska, která se denně rozdává tomu, kdo je ochoten ji přijímat.
Tvoje láska, Pane, není nic jiného než Ty sám. A protože je stále při mně, jsi vždycky při mně Ty, Pane, a neopouštíš mne. Chráníš mě ze všech stran. Máš o mě ze všech největší starost.
Vidíš na mně to dobré a vzácné, ale také to zlé a špatné, nízké a zahanbující. Všechno se vejde do světla Tvého pohledu. V něm se uchová všechno i to nejhorší.
Jako na mne upírá pohled Tvá Prozřetelnost a neodvrací jej ode mne, tak upírá na mne pohled i Tvá láska.
Pane, souhlasím s tím, že mě pozoruješ, že se na mne díváš. Chci žít ve světle Tvého pohledu. U tebe dívat se znamená milovat.
Pane, není těžké snášet na sobě Tvůj pohled, ani není těžké dívat se na Tebe. Je však těžké se Ti vzdát… Vzdát se Ti a nechat se od Tebe přetvářet tak, jak jsem ani netušil, ani nepředvídal…