Dopis Kněžského kostelíčka
Drazí věřící, osadníci z Kněže a okolí!
Třeba se divte, ale píšu Vám já, Váš kostelíček. Jsem starší, než může kdokoliv pamatovat. Už pro to své stáří jsem si říkal, že mi ten starý, trochu poškozený kabát stačí, že se v mém věku ani nehodí chtít nový, lepší.
Když jsem zaslechl řeč o opravách, říkal jsem si: „To asi někdy, snad za pár let”. Vím, co se jiné kostely navzpínají sepjatých rukou svých věží, a nikdo je neopraví. Tady u Vás to přišlo tak brzy!
Slzami radosti se mi orosila okna a staré dveře dojetím zavrzaly, když se tu objevil materiál a začal stavební ruch. Co se jen našlo dobrých a pracovitých lidí!Kolik srdcí a rukou se otevřelo k štědrosti! Jsem vděčný za ty upracované ruce, které mě učinily krásnějším. Děkuji i ženám, které se staraly o jídlo pro pracující. Věřte, že nic z toho nebude zapomenuto v mých zdech a klenbách.
Těším se s Vámi z nového uspořádání presbyteria, těším se na další a další motlitby a zpěvy chval Božích, kterým tak rád po staletí naslouchám.
Ještě jednou Vám všem děkuji, že mne neopoštíte, ale děláte mne tím, čím jsem a chci být: stánkem Božím s lidmi.
Váš vděčný kostelíček svatého Bartoloměje v Kněži.