Kdo to mluví?
Kdo to mluví?
To jsme my, Vaše staré, věrné, dřevěné kostelní lavice. Už toho hodně pamatujeme. Naslouchaly jsme mnoha motlitbám, kázáním i zpěvům, ale přece nic neslyšely.
Ten lepší úděl přenecháváme už léta Vám, věřícím.
Pod Vámi už se bortí naše staré dřevo a hlasitě sténáme při každičkém pohybu.
Vrzání našich sedadel nevyžene sice červotoče, ale ruší posvátné ticho chrámu.
Škoda, že nemůžeme sepnout své svrchní desky, které podpírají léta Vaše ruce a modlitební knížky. To bychom potom prosily:
O pomoc prosíme, lidé Boží! Opravte nás a upevněte naše dřevěné tělo! My budeme potom ještě dlouho věrně a rády sloužit kostelu i Vám.
Vaše vděčné kostelní lavice.