1. Neděle – den Páně – má začínat už v sobotu. Dobrý je náboženský rozhovor v rodině – hlavně s dětmi. Můžeme jim přečíst a vysvětlit evangelium nebo čtení ze zítřejší neděle – dne radosti – nebo přiblížit některou část Mše svaté.
2. V neděli se aktivně účastníme Mše svaté. V kostele jsem spolu se všemi věřícími v jednom společenství. Děkujeme Pánu za všechno, co nám dává. Dík je hlavní smysl Eucharistie – díkůvzdání.
3. Odřekněme se v ten den jakékoliv kritiky bližních. Máme naopak pochválit a hledat, co druhým děla radost. Tak jistě prožijeme krásnou rodinnou neděli.
4. Nezanedbávejme společenství s lidmi stejné víry, ale i s ostatními. Je to nutné. Spasitel volal do společenství ty, kdo stáli stranou: „Pojďte ke mně všichni…“ Neděle je příležitost ke konání dobrých skutků právě společenských : návštěva nemocných a opuštěných.
5. Neděle je Boží dar – máme povinnost si tělesně i duševně odpočinout. Máme také odložit všechnu nevraživost a být k sobě navzájem milí a pozorní.
6. Neděle se má vyznačovat vynalézavostí, ne nečinností. Snažme se zachovat neděli pro budoucnost. Přičiňme se o její opravdu dobrou, křesťanskou naplň!
7. Snažme se vidět v přírodě Boží stvoření. Moderní svět odlidšťuje. Hledejme na výletech Boží stopy v přírodě.

„Pane, nauč mě prožívat neděli jako Tvůj den, v radosti a pokoji. Ať se občerství moje tělo i moje duše. Ať mohu přispět také k občerstvení svých bližních“…
                                                                                                                        Amen.